ÚVOD
   AKTUALITY
   O NÁS
   FILOSOFIE
   POKYNY
   TÝM
   SEZONA 2016-17
    Běchovice 13.11
    Běchovice 27.11
    Odolena Voda 4.12
    Česká Lípa 11.12
    Neratovice 15. 1.
    Jesenice 26. 2.
    Mělník 9. 3.
    Braník 11. 3.
    Běchovice 27. 3.
    Mělník 1. 4.
    Nelahozeves 12. 4.
    Vojkovice 22. 4.
    Libiš 30. 4.
    Čechie Kralupy 2. 5.
    Neratovice a EMĚ 6. 5.
    Tišice 13. 5.
    Byšice 20. 5.
    Postřižín 27. 5.
    Kralupy 1901 2. 6.
    Roudnice 10. 6.
   SEZONA 2017-18
   SOUBORY
   FOTO
   VIDEO
   HALOVÉ TURNAJE
   KONTAKT

NEWS:
MP: Pšovka - Kly 7:5

::SEZONA 2016-17 > Běchovice 27. 3. ...

Jak sedláci u Chlumce...

27.03.2017

 

Podle výsledků určitě. Ve skutečnosti to ale (naštěstí) vůbec tak zlé nebylo. Tentokrát se naši kluci utkali se silnými protivníky a museli napnout všechny síly, aby se jim vyrovnali. Ve 2 zápasech se jim to povedlo výborně, ve 2 vůbec ne a závěrečný mač proti sparťanským holčičkám (mimochodem velmi šikovným!) byl tak napůl. Ukázalo se ale, že vůbec nezáleží na síle soupeře, ale na tom, kolik nadšení a snahy naši kluci do zápasu vloží.

Pojďme začít od těch horších věcí: Kluci dostávají spoustu gólů, na které se soupeři vůbec nenadřou. Buď nás přehodí z autového vhazování, nebo nás překopne brankář, případně na gól nahrajeme sami (viz Matýsek - jak sám prohlásil "asi tak dvacetkrát" :)). Překopy od brány ani auty mi vůbec nevadí - kluci mají zatím příilš málo zápasových zkušeností na to, aby rychle pochopili, co se na ně chystá za špatnost. To se bude zlepšovat každým odehraným zápasem. Přihrávky soupeři mi vadí částečně - a to zejména z toho důvodu, že se přihrávat v tréninku neučíme. Pokud je ale patrná snaha přihrát na konkrétního spoluhráče, proč ne? Problém nastává, když se kluci po prvním neúspěchu začnou bát a místo pokusu o kličku následují zběsilé odkopy... to bych vždycky nejradši roztrhal licenci! Vadí mi taky, když si brankář míče všimne, až když ho loví ze sítě (viz Páťa), když necháme bez jakékoli snahy o hru míč ležet půl metru od sebe (viz Kuba), když se mezi sebou o míč pereme (viz Mates a Denis), když nám trvá minutu, než dostaneme míč z branky či od plotu zpět do hry (viz celý tým v prvním a třetím zápase) a když jeden hráč přijede o hodinu později a vydá se napříč hřištěm za trenérem nehledě na to, že na hřišti právě probíhá zápas. :) Toť krátký odstavec k dnešním neúspěchům... :)

No a teď ta pozitiva. Odhlédněme od výsledků! Pro kluky je to těžké, my dospělí to ale dokážeme (když se snažíme). Skvělý poznatek je, že se v naší hře už sem tam objevují záblesky fotbalu - Páťa vybojoval spoustu míčů, protože neběhal kolem soupeře a útočil přímo na míč. Teď nám už jen zbývá doufat, že to máme naučeno jednou pro vždy, nehledě na výšku a sílu soupeřů. Nejvíce úspěšných kliček předvedl Domča a hrát s míčem se snažil i Šíma a Kolja. U Denyho pamatuji na jednu akci, kterou soupeř zastavil až těsně před svojí brankou. Šíma předvedl, co umí i v brance, když jako jediný použil pády do stran, které se naučil. To, že skoro všechny střely nakonec prošly do branky, je už věc jiná a vůbec ne podstatná. Důležitá je snaha o předvedení toho nejlepšího, co v něm je! Zajímavou kapitolou je Máťa, který předvádí fotbalové myšlení (ještě ne tak docela vyvinuté, což ovšem v 5 letech ani nečekáme) - přihrává (krásným nártem!), nabíhá si do volného prostoru místo postrkování se s protihráčem a vybíhá z branky proti útočníkům. Takže teď koupit tretry a trénovat sprinty... :)

Na závěr si schovávám naši jedinou gólovou akci, která byla opravdu krásná. Domča se v bráně konečně přestal bát a místo odkopu se pustil do kličkování, následovala přihrávka (budeme věřit, že chtěná) na Šímu, který předvedl další povedenou kličku (opakuji - dvě kličky v jedné akci!) a pěkně vystřelil. Ta střela mě mimochodem také velmi těší, jelikož kop Šímovi až do nedávna ani trochu nešel, teď se ale začíná výrazně zlepšovat.

Zdaleka největším kladem nedělního turnaje je to, že kluci prakticky celou dobu mimo vlastní zápasy trénovali (a kdo netrénoval, hrál si se ségrou na prolézačkách). Je hezké vidět, že fotbal kluky začal bavit a že se zlepšují. Máme pokřik, krokodýla a kapitána (dnes nepřítomného) a už jsme jeden tým. Což je skvělé, protože koho fotbal baví, ten vytáhne tátu a půjde si kopat na zahradu nebo před dům. A kdo si půjde kopat, ten se naučí střílet velký rány. A kdo bude hrát proti tátovi, ten se naučí i kličkovat a sebrat mu míč. A kdo porazí tátu, toho už nemáme co učit, naučí se vše sám. My trenéři už to pomalu začneme jenom sledovat z povzdálí...

Tak jednoduché to asi nebude. Ale pohádka je to hezká, ne? :)

Sportu zdar!

(c) 2017 - FK Pšovka - MINI